Zastavení exekuce

STÁHNĚTE SI VZOR NÁVRHU NA ZASTAVENÍ EXEKUCE (TOMMY STACHI)

 

Co se týče lhůty pro podání návrhu na zastavení exekuce (viz § 55 odst. 1 EŘi): zastáváme názor, že zde (v případě nepřípustnosti) se žádná lhůta neuplatní, protože je-li soud (a potažmo i exekutor) v případě nepřípustnosti povinen exekuci zastavit, pak tak musí učinit i bez návrhu. Má-li soud/exekutor o něčem rozhodnout i bez návrhu, pak je uvažování o lhůtě pro takový návrh bezpředmětnéii.

  

Ohledně toho, komu návrh na zastavení exekuce poslat:

 

a) Exekutorovi; pokud jej odmítne, odvolat se proti tomu k soudu

„Návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. …“

 

NEBO

 

b) Podat podnět soudu

Viz publikace „Výkon rozhodnutí v soudním řízení“, str. 350-351: „výkon rozhodnutí (exekuci) soud zastaví i bez návrhu vždy, existuje-li taková relevantní okolnost, pro niž je provedení výkonu nepřípustné“.

 

Jestliže tedy odvolání nevyhoví přímo exekutor, pak v obou případech (a i b) o zastavení exekuce rozhodne až soud.

 

Otázka, jestli volit postup dle a) nebo b), není bohužel jednoznačná. Co se možnosti nárůstu nákladů řízení týče, v obou případech může nastat situace, že soud (v případě a) po našem odvolání, v případě b) na základě našeho podnětu) pošle naše podání oprávněnému k vyjádření, čímž náklady oprávněného narostou o jeden úkon (=jeho vyjádření). Jako vhodnější se jeví spíše varianta ad a), protože jednak nelze vyloučit, že exekutor skutečně exekuci zastaví, a dále pravděpodobnost, že se soud po námi podaném odvolání jím bude zabývat pouze formálně, není moc velká (podrobnosti viz poznámka pod čarou č. 15).

Zřejmě ale nejde vyloučit situace, že by exekutor při postupu ad a) odvolání odmítl jako opožděně podané, pokud by již uplynula lhůta 15 dnů od doby, kdy se povinný dověděl o důvodu zastavení exekuce (§ 55 odst. 1 EŘ). Prostě by skutečnost, že žádná lhůta se neuplatní, ignoroval. Pak by nezbylo, než se proti tomuto rozhodnutí odvolat k soudu a přepečlivě naformulovat naše argumenty, proč je 15-denní lhůtě bezpředmětná.

 

Pro právní fandy – teoreticky je bohužel možné, že soud by se naším odvoláním nezabýval po věcné stránce. Posoudil by ho pouze procesně, a pak by mohl exekutorovo odmítnutí potvrdit, protože návrh by byl skutečně podán po 15-denní lhůtě a tudíž formálně opožděný. Ale tento postup by bylo možné považovat za krajně nepravděpodobný, protože, jak je konstatováno v usnesení NS sp. zn. 21 Cdo 3439/2013 ze dne 20.2.2014, „…vyplývají-li z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout.“. Pro zajímavost, do 31.12.2012 platilo jiné znění § 55 EŘ, které bylo vykládáno tak, že lhůta 15 dnů pro podání návrhu na zastavení exekuce je jen pořádková, tedy opožděná podání nelze odmítat. Toto staré ustanovené se ale neuplatní ani pro exekuce rozhodčích nálezů vydaných do 31.12.2012, protože EŘ je procesní předpis a tedy se vždy postupuje podle znění účinného v době, kdy je řízení (exekuce) vedeno. Na exekuce zahájené po 1.1.2013 již tedy nemůžeme použít onen výklad o tom, že lhůta 15 dnů pro podání návrhu na zastavení exekuce je jen pořádková.