Vymáhání pohledávky

Celý vymáhací systém v českém právním řadě má několik samostatných, na sebe navazujících fází, na nichž se podílí různé subjekty. Jednotlivé subjekty jsou následující:

a) věřitel – také označovaný jako oprávněný, jedná se o subjekt, který má vůči někomu jinému oprávněnou pohledávku.

b) dlužník – také označovaný jako povinný, vůči němuž má někdo (věřitel) oprávněnou pohledávku

c) soud/rozhodce – jedná se o subjekt, který posuzuje oprávněnost věřitelovy pohledávky. Ve většině případů se jedná o nezávislý soud, v některých případech, především u sporů vyplývajících z čerpání spotřebitelských úvěrů může být tímto subjektem rozhodce.

d) právní zástupce – kvalifikovaný právní zástupce (advokát), při jehož využívání ze strany věřitele a v případě úspěchu ve sporu, náleží věřitele náhrada nákladů spojených s právním zastoupením. Tato náhrada přitom přináleží věřiteli, nikoli právnímu zástupci, podmínky, za jakých právní zástupce věřitele zastupuje jsou otázkou smluvního vztahu mezi právním zástupcem a věřitelem. 

e) exekutor – subjekt provádějící exekuci na základě vykonavatelného titulu (platební rozkaz, rozhodčí nález, apod.). Dnes je nejrozšířenější využívání tzv. soudních exekutorů, kteří byli ustaveni výše zmíněným zákonem. 
 


Nalézací řízení
představuje hlavní instanci, ve které je rozhodováno primárně o oprávněnosti pohledávky věřitele. V případě platebního rozkazu se navíc jedná o vysoce formalizované a jednoduché řízení, které probíhá bez nařízeného stání. Věřitel, popřípadě jeho právní zástupce, podává návrh na vydání platebního rozkazu, což je možné již řadu let činit elektronicky. V případě vydání platebního rozkazu a pokud proti němu dlužník nepodá odpor, získává věřitel vykonatelný titul, který může být exekučně vymáhán. Řada věřitelů podává tyto návrhy na vydání platebního rozkazu sama, ale pořád platí, že většina věřitelů si na tento úkon najímá právního zástupce, protože tím pak věřitel získává nárok na další finanční prostředky díky zákonu. Rozdíl je samozřejmě u jednoduchých pohledávek a také podle typu věřitele. V případě, že se jedná o fyzickou osobu nepodnikající, která řeší vymáhání pohledávky poprvé, je úhrada nákladů spojených s vymáháním oprávněným navýšením zátěže dlužníka, protože takovýto věřitel musí podniknout celou řadu úkonů, se kterými nemá zkušenost. Zcela odlišná situace je v případě věřitelů, kde vymáhání pohledávek je přirozeným důsledkem jejich oblasti podnikání, zde se jedná o neodůvodněný náklad, protože samotné podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu je zcela zanedbatelný náklad. 

 

Exekuční řízení představuje ještě o řád formálnější řízení oproti řízení nalézacímu. Této skutečnosti odpovídá i osvobození od soudního poplatku. Náhrady nákladů spojených s právním zastoupením jsou odvozeny od náhrad v nalézacím řízení a skládají se z poloviny paušální sazby plus minimálně dva úkony. Konkrétní částky jsou patrné z tabulky 2.